V kůži zastupitelky města
Milí spoluobčané, sousedé, kamarádi. Sedím na terase svého domu, užívám si poslední večerní paprsky sluníčka a vzpomínám, jak jsem se vlastně dostala do zastupitelstva. Jak mě vlastně tenkrát Tomáš Lohniský přesvědčil, že mám kandidovat za sdružení Odolní. Tou dobou už jsem byla skoro deset let členkou dopravní komise, práce pro lidi mě bavila, ale měla jsem malou, roční dcerku. Nakonec jsem si řekla, že nadávání u piva není můj styl a že půjdu měnit svět k lepšímu.
Byla jsem nadšená, že jsem se do zastupitelstva dostala a zároveň jsem cítila obrovskou zodpovědnost. Vždyť, co já vlastně o těchto věcech vím? Hned jsem se sháněla po literatuře a školeních, za ty čtyři roky jsem byla na několika konferencích Smart Cities, o odpadovém hospodářství a absolvovala jsem dva roční kurzy od Ministerstva vnitra. Ale pořád si myslím, že je co dohánět, svět utíká dopředu a já se ho musím snažit chytit za pačesy.
Poslední čtyři roky byly pro nás všechny velice komplikované kvůli covidové pandemii a probíhající válce. Nemohli jsme se potkávat, byli jsme odříznuti od rodin a stále máme strach o svoje bezpečí. Pro mne osobně tyto ale přinesly i radost v podobě syna. Všechny tyto okolnosti mi znesnadnili výkon mého mandátu, ale díky podpoře rodiny a přátel a také díky vlastním organizačním schopnostem jsem jela dál. Maminky a babičky mě jistě chápou, jak je příchod nového života náročný.
Jak víte, máme nyní před volbami. Čekali byste, že se zde budeme všichni chválit do nebes a slibovat hory doly. Samozřejmě, máme za sebou skvělé projekty, jako je zahájení jednání o výstavbě tramvajové trati na Vodolku, projekt avýstavba cyklostezky do Úžic, rekonstrukce Horního náměstía další a další. Nicméně mě radost přináší maličkosti, jako je nadšená holčička, která na Blešáku prodala starou hračku a obratem si koupila novou, výskání dětí, užívajících sihoupačku na Zlatkově, kterou jsme postavili s kamarády, nebo úleva vedení školky a školy, když se nám podařilo prosadit do rozpočtu 20 000 korun na výlety a kulturní akce pro děti ze sociálně slabých rodin.
A největší radostí a výzvou pro mě bylo vedení skupiny, která měla na starosti zadání architektonické soutěže nově vznikající Svazkové školy v dolní části naší obce. Procházela jsem si zadání podobných soutěží, seznamovala se s podobnými projekty v ostatních zemích, potkávala se s odborníky na architekturu a vzdělání. Hnacím motorem mi byly vlastní děti, nechci, aby mi jednou vyčetly, že jim v areálu něco chybí a doufám, že tam bude vše, co potřebují i děti vaše.
Čekali byste určitě také nějaké ale, nějaké postěžování. Jediné, co mne mrzí je, že jsme v současné době v opozici a naše nápady nelze prosazovat tak snadno, jako když jsme měli své zástupce na radnici. Naše opozice je taková, jaká je, obrázek si může ze záznamu zastupitelstva udělat každý sám.
Závěrem vás chci poprosit. Pokud se zajímáte o funkční a chytrá řešení, která nezatíží finančně i vaše děti, pokud máte rádi přírodu kolem Vodolky, pokud nejste spokojeni s úrovní komunikace současného vedení města, přijďte na konci září k volbám a dejte nám svůj hlas. Budeme za něj moc rádi a doufám, že vás nezklameme.
Jarmila Ledvinková, zastupitelka města za sdružení Odolní
